pondělí 29. prosince 2008

Nevíte, kde strávit Silvestra?

Dozajista dobrým tipem bude romská zábava v baru Mexiko v ul. Plzeňská na Praze Smíchov. Pokud se Vám tento povedený plakát zdá neuvěřitelný, zajděte se přesvědčit na Arbesovo náměstí, kde visí na jedné z telefoních budek. Mnoho grafiků se jistě nechá inspirovat tímto minimalistickým dílkem.

A když už tam budete, zastavte se na oběd do čínského bufetu, kde toho můžete sníst kolikkoliv. Reklama dopravdy nelže, obsluha vlídná a málem jsem si tam přivodil otravu. Arbesák udává nový směr!



čtvrtek 4. prosince 2008

pondělí 1. prosince 2008

Vincent bez Vincenta

Kačka Francová a bratři Vetešníci podlehli všeobecné mánii. V neděli jsme vyrazili do Vídně na výstavu Vincenta van Gogha. Cestu autem jsme zahájili v pět ráno, do Vídně jsme dorazili, v rámci možností jízdy naslepo, v dopoledních hodinách. Popisovat cestu nemá smysl, stejně byste se ztratili stejně jako my, takže rovnou k výstavě. Do osmého prosince ji naleznete ve výstavních prostorách galerie Albertina.

Rána bičem. Šílená fronta bez zjevné snahy organizace, kde Maďar předbíhá Slováka, důchodci hrají na city, brečí děti v kočárkách a pořád se vám někdo lepí na záda. My jsme stáli dvě hodiny, než jsme byli nahnáni ke kase. Výše vstupného je celkem příznivá, a to 9,50 euro, studenti to mají za 7,0 euro. Samotná výstava je členěna podle mistrových pobytů, Paříž, Arles a tak dále. Můžeme sledovat tři nejzásadnější etapy tvorby, které bych si pracovně dovolil rozdělit na tři. První etapa je ještě pod vlivem realismu, s motivy vesnického prostředí. Paleta je tmavá, převládají odstíny hnědé a žluté. Druhá etapa zastihuje Gogha v pařížském prostředí impresionismu, rozjasněná paleta plná základních barev bez lomů. Poslední etapa je nejoriginálnější, výřivé kompozice, impresionistická paleta, pasty barev a vnitřní síla děl. Malby doprovází skici a kresby, které si po celou dobu autorovy tvorby zachovávají jednotný styl.

Kolem každého vystavovaného díla je navěšený chumel minimálně deseti lidí, takže se musíte prodrat co nejblíže a proboha neodstupovat. To mi vadilo asi nejvíce, nemohl jsem si od díla odstoupit, aniž bych do někoho nenarazil. Nakonec jsem se nachytal, že víc než Vincenta vnímám lidi kolem sebe. Dívám se na zadky holkám, znechuceně vnímám pláč dítěte, zakopávám o tlustou paní na invalidním vozíku, sleduji unavené obličeje lidí sedících na lavičkách, slyším euro směs hlasů obdivujících „toho velkého malíře“. Jsem na výstavě Vincenta bez Vincenta. Ten je odsunut někam stranou, protože hlavní význam celého cirkusu kolem je, být tu.

Na výstavě chybí velká malířova díla. Nečekejte slunečnice, nečekejte slavné pohledy do pokoje s postelí, nečekejte autoportréty (jsou tu ztěží dva), nečekejte hvězdné oblohy a nečekejte rozkvetlé jabloně. Předpokládám, že ani jedno z vystavovaných děl nebudete znát. Vše je reklamní majstrštyk lákající davy, zejména z východního bloku, na „velkého malíře“. Absurdní na tom všem je, že se Vincent zabil beztak kvůli tomu, že neměl úspěch.

Závěrečné tnutí do živého - prostory hostící Gogha byly přetopené a vydýchané, na hajzlech tekla jenom teplá voda. Naštěstí jsou v Alberině k vidění i jiné výstavy, kde není tak narváno. Dokonce tam mají i Kupku. Přesto doporučuji cestu do Vídně zvážit, poptejte se na názory známých (nemálo Čechů již výstavu vidělo), o víkendu nejezděte vůbec, do fronty si vezměte plastovou láhev na moč.